Venku napadl sníh, budeme stavět huhuláka a půjdeme bruslit! Prd matky Ungrovi, říkala vždycky babička, když jsem vedl hloupé řeči a to se mi stává do dneška, a dost často. Konec konců se o tom budete zase moct přesvědčit v následujících řádcích. Každopádně žádnej huhulák nebude, jedině v brance a snad ne v té naší. Co jediné si můžeme, tedy musíme postavit, je hřiště, protože dnes pořádáme domácí turnaj. A co, vlastně může být i to bruslení. Brusle sice neobujeme, ale bude záležet na konstelaci hvězd, jestli se jim nakonec nebudou podobat, tady na místním povrchu, naše sálovky. Ale už jsem na úvod dost dlouhý a s obavou abychom nepřetékali do basketbalu pojďme rovnou na první náš zápas.