Bleci čus, konečně je to tady, začíná nová sezóna! Prázdniny jsou nenávratně v pr..yč, a tak krom školy roztáčí svůj kolotoč i florbal. Přestože každý navštívil přes prázdniny nespočet míst, budeme ve výletním duchu pokračovat a dnes nás čeká další výlet. Bude to taky do jisté míry exotika, řekněme taková severská mazurka v Chomutově. A kdo že bude hrát? No tenhle tým nám dorostl do dorostu, takže premiéra ve vyšší kategorii. Nový formát, jen dva, ale dlouhé zápasy 3x15 minut, prostě už téměř dospělý florbal. Už před halou jsem dostal záludnou otázku. Jak si stojí kurzy na dnešní zápasy? Tak, to je otázka za deset bludišťáků. Je začátek sezóny a tak se bude teprve vidět. Za mě každopádně tenhle tým důvěru a očekávání má a za ostatní fanoušky myslím, můžu dát do placu jasné moto “My jim doma mnohdy nerozumíme, ale ve hře jim věříme” Takže gong a jdeme na to. Tímto považujte tuto sezónu za zahájenou….
Když se řekne Prague Games, znamená to jednoznačně největší a nejlepší mládežnický turnaj na světě. Účast patnácti zemí a mnoha výběrů ze zemí florbalu nejzasvěcenějších, včetně špičky z České republiky je zárukou té nejlepší konkurence a placka z tohoto turnaje visí hodně vysoko. Jedeme tento turnaj pod značkou BA Sokoli, neboť tým je složený z našich Blacků a Pardubických Sokolů jako na Superligové úrovni. Jenže já už jsem mládežník dávno odrostlý, a protože nejen florbalem živ je člověk, a to bohužel, bude úvod turnaje beze mě. A tak si první den jen tak prosvištíme jako slovíčka v Alles Gute, což se nám bude v následujících zápasech určitě hodit.
Prázdniny už ťukají na dveře a poslední zvonění jen z dálky doléhá sem. Kam? No přeci do Brna, právě totiž začíná Brno Open Game. A je tu šance, aby si tenhle tým připsal další medailový úspěch v řadě, po zlatu ze švédského Falunu a stříbru z PFC Spring. Naopak pro nás rodiče je to šance na zopakování, nebo chcete-li obhajobu každoročního BTB a na to všechno se strašně těším. Letošní Brno bude mít eném malinko jiné nádeh, páč sme cestou na halu potkali borca, jméno jsem zapomněl, ale nevadí, říkejme mu třeba Stojácké Poupě, páč tam se k nám přilepil.
Jedu na sever… a pozor, né nejedu na jih. Ptáte se, kam se jede? No, za jubilejní Libereckou 100. Ne, nejedná se o žádný dálkový běh, ani se nemusíte bát, že jsem si spletl portál a je pro vás připraveno sto odstínů šedi. Nebudu to natahovat, prostě stalo se, že máte na krku, tedy spíš před očima, stý článek z mého pera, či klávesnice. A já doufám, že k tomu naši borci dodají patřičný výkon, aby se to dalo číst, aspoň kvůli tomu výsledku…
Úvod zápasu se nesl v opatrném duchu, přesto měli oba gólmani možnost se několikrát ukázat. I tak přinesla čtvrtá minuta první branku a naše vedení. To po dobře vyřešené útočné akci, kdy Jirka prošel obranou s
oupeře jako rytíř Brtník z Brtníku zdmi a zavěsil překvapenému soupeři. Zbývalo jen pozdravit Fuj tajksl ve spolek. Branka nám dodala klid, a protože jsme měli pohyb a dobře napadali rozehrávku Kanonýrů, visel další gól ve vzduchu. Jenže ani Kladno nebylo bez šancí, hlavně střelba byla nebezpečná a jeden takový projektil si našel cestu do naší sítě. Tím se výsledek i hra srovnaly a hrálo se od znova. Rovnovážný stav netrval dlouho a Kanonýři proměnili standardní situaci v těsné blízkosti naší branky, poté co jsme zahráli malou domů. Soupeř nás tak druhou brankou dostal pod tlak, a začal být lepší. Naštěstí přišla pauza a my měli možnost se zkoncentrovat.
Jenže od úvodu prostřední části to na žádnou velkou změnu nevypadalo. Zatímco Kladno se zlepšovalo, my ne. Přestože jsme se pohybem opět dostali do zápasu, ke gólu jsme měli stále daleko. Celá tato část byla boj, ve kterém měli Kanonýři bohužel navrch. Aby dostáli svému jménu, byla to hlavně střelba, kterou nás stále drželi v šachu. Díky slušné defenzivě celého týmu a skvěle chytajícímu Honzovi, jsme přestáli druhou třetinu bez obdržené branky a udrželi si šanci něco se zápasem udělat v závěrečné části.
Snaha byla, hned v úvodu jsme nastřelili tyčku, ale bylo jasné, že to bude tuhý boj až do konce. V sedmé minutě jsme se dočkali a po zaváhání Kladna za brankou jsme vymetli pavučiny z levého vinglu branky soupeře, a zase bylo srovnáno. To otevřelo hře stavidla a začala se valit vlna za vlnou na jednu i na druhou branku. Fanoušek defenzivního florbalu by zaplakal, ale my všichni ostatní jsme nemuseli litovat vynaložených cestovních nákladů. Festival útočných šanci vygradoval po timeoutu Kladna. Nejprve jsme byli potrestáni, opět ze standardní situace. Navíc půl minuty na to, po velké šanci Kladna, jsme nešťastně zasunuli balónek za již překonaného Honzu. Nebylo na co čekat, šli jsme do šesti, ale branka už nepřišla ani z jedné strany, a tak z tohohle zápasu odcházíme s prázdnou.
BA Dorost vs. FBC Liberec 3:8 (1:2 0:2 2:4)
Tak takový začátek bych si nechal líbit pokaždé. Vyhraná buly, tlak do brány a po osmi vteřinách svítila na tabuli pro nás jednička s hvězdičkou. Jenže pak jsme spadli do útlumu a místo rány z milosti nechali Liberec nadechnout. Teprve až další střídání první lajny znamenalo opětovné ohrožení branky soupeře. V páté minutě jsme museli na trestnou lavici. A navzdory tomu, že Liberec hrál přesilovku poměrně mizerně, ujala se před jejím vypršením přesná střela na zadní tyč a bylo srovnáno. Marně jsme se snažili dostat znovu do sedla a když v jedenácté minutě přišlo opět naše oslabení, nebylo to nic moc. Byť jsme v oslabení dvakrát zahrozili z brejků, měl poslední slovo soupeř a dobrý dojem ze vstupu do utkání se definitivně rozplynul jako ranní mlha. V tomto rozpoložení ukončila první část siréna.
Druhá třetina toho ke koukání příliš nabídla. Byla to spíš přetlačovaná, v níž jsme měli víc ze hry, ale góly dával v jejím závěru opět a jen soupeř. Skóroval dvakrát, jednou ze hry a jednou opět při vyloučení, tentokrát oboustranném. Ukončení téhle části bylo tedy v podstatě vysvobozením.
Do závěrečné třetiny jsme vstupovali s poměrně výrazným mankem, ale přesto s odhodláním, něco se zápasem udělat. To ale dostalo trhlinu už po čtyřech odehraných minutách a další Liberecké brance. Na tuhle trefu jsme konečně našli rychlou odpověď a zůstali jsme aspoň opticky v zápase. Jenže krátce na to nás soupeř opět trestal a zase to s námi vypadalo bůh ví jak. V osmé minutě jsme konečně opět zamířili přesně do horního růžku branky, ale pořád to bylo o tří branky a času stále míň. Necelé čtyři minuty před koncem jsme si tedy vybrali oddechový čas. Ovšem komunikace nějak zahaprovala. Do hry jsme nastoupili sice v šesti hráčích, ale i s gólmanem, což se rozhodčím zdálo
moc a na místo závěrečného tlaku jsme museli do čtyř. Přesto jsme i v oslabení zkusili hru bez brankáře, ale přišel za to trest do opuštěné branky. Ještě jednou jsme zaveleli k pokusu o závěrečný tlak s šesti hráči na hřišti, ale zbytečná ztráta ve středu hřiště a výborně vykombinované přečíslení znamenalo definitivní pečeť na naší dnes druhou prohru.
Odjíždíme tedy z Liberce bez bodu nebo by se dalo říct o šest bodů lehčí. Ne že by to byly body jisté, povinné nebo tak něco, ale nějaké jsme si odvézt měli. Co stálo za tím, že odjíždíme ze severu s prázdnou? To si samozřejmě trenéři s klukama rozeberou, ale dám k tomu pár svých postřehů. Je ještě vidět, že tým se sehrává a musí si to sednout, navíc jsme měli i celkem početnou marodku, ale je začátek sezóny a není to žádná tragédie, navíc se na to ani nelze vymlouvat. Co se hry jako takové týká, bylo to odmakané, to jo, ale nehráli jsme vůbec, nebo málo středem, chyběla nám střelba, hlavně ta z první, ale to souvisí s tou kvalitní finální přihrávkou, které zatím ty nejdokonalejší parametry ještě chybí. Dnes samozřejmě, a zvlášť v utkání s domácími, rozhodla vyloučení, které soupeř všechny potrestal. K tomu bych ještě přidal standardní situace, hlavně ty v těsné blízkosti naší branky. Na jejich bránění a nástupu k nim budeme muset zapracovat.
No, anebo je to všechno jinak a kluci prostě jenom nechtěli, aby ten jubilejní stý článek byla nějaká bůh ví jaká, Óda na radost. Třeba se nás, plachej… Stalo se tak, že zcela neplánovaně jste se nakonec dočkali těch bůh ví kolika odstínů šedi. Co naplat.
Ne, tak špatné to zase nebylo, dnes to prostě nevyšlo podle představ, ale příště bychom to chtěli vidět určitě lepší a věřím, že i uvidíme. Přesto díky za pěknou i užitečnou florbalovou sobotu pod Ještědem. Na další pokračování a rekapitulaci florbalového dění se už teď těším.
