Do projektu Black Angels Národní liga jsi vstoupil před rokem a půl. Kdo tě k tomu přivedl a s jakými očekáváními jsi do něj tehdy vstupoval? 

Po několika sezonách v Králově Dvoře, kde to šlo od deseti k pěti, jsem potřeboval změnu. Chtěl jsem být u týmu, kde to bude fungovat od vedení až po samotné hráče. Dlouhodobě jsem byl v kontaktu s Tomášem Večeřou a čekali jsme, jak dopadne celá situace kolem českého florbalu. V jednu chvíli jsem byl dokonce rozhodnutý dát si pauzu, hlavně kvůli rodině a časové náročnosti. 

Během dovolené v Turecku mi ale manželka řekla: „Jestli do toho chceš jít, tak jdi.“ Věděl jsem, že mě čekají noví hráči a jiné prostředí, ale když jsem na prvním tréninku viděl přes čtyřicet hráčů a pět brankářů, bylo to něco. Musel jsem složit nový tým pod značkou BA, s čímž mi pomáhal i Tomáš Večeřa. 

 

Máš za sebou téměř dvě kompletní sezony. Přestože je možná ještě brzy na definitivní hodnocení, se kterou z nich jsi zatím vnitřně spokojenější – a proč? 

Každá sezona je jiná. V té první jsme tvořili tým, základní kostru i herní koncepci a nastavovali směr, kterým se chceme ubírat. Vnitřně jsem spokojenější s touto sezonou, protože pracuji s týmem, který se formoval už loni, a vím, co od jednotlivých hráčů čekat. Vhodně jsme kádr doplnili a tým si velmi dobře sedl. 

 

V lednu přišel výsledkový úpadek – ze čtyř utkání jste vyhráli pouze jedno. Čemu tento výpadek přisuzuješ? A co bylo klíčem k návratu na vítěznou vlnu? 

To se stane asi každému týmu. Když se daří, může přijít sebeuspokojení a pocit neohroženosti. Nechci mluvit o podcenění, ale určité polevení tam bylo – už v Kutné Hoře, následně v prosinci s Kobylisy a pak v lednu proti Panthers a Říčanům. 

Kluci si uvědomili, že nic není zadarmo, a právem jsme přišli o první místo v tabulce. Nepomohla nám ani prosincová pauza kvůli mistrovství světa žen. Někteří hráči odjeli na hory a tréninky neměly takovou kvalitu. To se následně odrazilo na výsledcích a zbytečně jsme ztratili body. 

 

Kádr před sezonou prošel výraznou obměnou a do týmu se vrátilo několik jmen s historií v BA (Pícha, Klápa, Kopecký, Bauman). Jak zapadli do kabiny i herního systému? Přinesli do týmu něco, co vám dříve chybělo? 

Největší přínos zatím přinesl Píchyč (Jan Pícha, pozn. red.), který se stal obávaným hráčem soupeřů. Je to obránce, který se nebojí tvrdé hry, umí ránu rozdat i přijmout a disponuje kvalitní střelou – právě ta nám dříve chyběla. 

Klápič (Michal Klápa, pozn. red.) se připojil v polovině sezony a jeho zkušenosti jsou k nezaplacení, jak v kabině, tak na hřišti. I když by podle mě mohl ještě víc běhat, ale to mu říkám pořád. 

Kopec (Jan Kopecký, pozn. red.) přinesl zkušenosti z extraligy. Je to silový hráč s tvrdou střelou, kterého je těžké odzbrojit. Baumi (Jan Bauman, pozn. red.) je zase stmelovačem kabiny a zkušeným obráncem se superligovou minulostí. Kvalitní bránění je jeho doménou a své zkušenosti předává mladším hráčům. 

Co se týče herního systému, kluci už mají něco odehráno a vědí, co mají na hřišti dělat. Dokážou sami reagovat na vývoj utkání, a je radost s takovým týmem pracovat. 

 

Play-off je za dveřmi a aktuálně jste na druhém místě tabulky, což by vám dávalo možnost volby soupeře. Jak k výběru přistupujete? 

Nejprve musíme bodovat v sobotu na hřišti Wizards, abychom si druhé místo zajistili. Pokud nám forma a štěstí budou přát a budeme si moci vybrat, máme víceméně jasno.  Aktuálně jsme se s týmem přiklonili k variantě plzeňských Goril, případně kunratického Startu, pokud se ještě v posledním kole dostane do play-off. Záleží však také na tom, koho si vyberou Panthers. 

 

Na sever Prahy dojíždíš z Příbrami. Jak náročné je skloubit trenérskou práci s rodinným životem? 

Je to velmi časově náročné a bez podpory rodiny by to nešlo. Z práce jedu rychle domů a hned pokračuji do Prahy. Vrátím se až v noci, kdy už rodina většinou spí. Samozřejmě tím trpí, ale podporují mě v tom, co dělám a co mě baví už více než polovinu života. 

Chtěl bych tímto poděkovat své manželce za trpělivost a podporu, že vše zvládá se synem i v době, kdy jsem pryč. 

 

Když se podíváš dál než na aktuální sezonu – kam by ses chtěl jako trenér posunout? Máš konkrétní ambice nebo metu, které bys chtěl dosáhnout?  

Určitě bych se chtěl zlepšit v herním systému a v reakcích během zápasů. Pokud to ale člověk nemá jako práci na plný úvazek, je těžké hledat čas na studium a další rozvoj. 

Konkrétní metu nemám. Florbalem se v českém prostředí uživit jako trenér je velmi složité. Vzhledem k rodině, která má pro mě prioritu, bych nechtěl trénovat čtyřikrát týdně a k tomu hrát další utkání v týdnu i o víkendu. Rád bych si trenéřinu zachoval jako koníček. 

Pro mě je důležité být v prostředí, které mě baví, kde to baví i kluky. To jsem našel v BA. Jsem rád, že jsem nabídku přijal a že působím v týmu, který chce vyhrávat a neustále se zlepšovat.