Realizační tým, samozřejmě nespal a už před začátkem podzimní sezóny přesunul polovinu tréninku na letiště, totiž do haly v Čako, aby byla příprava na další měření sil co nejkvalitnější, ale jaké plody to po tak krátké době přinese, měl ukázat až nadcházející zápas.

K němu jsme vyrazili na půdu soupeře do haly Na Kotlářce a nutno říct, že jsme nebyli v plné sestavě. Na lavičce chyběl Náčelník Kuba, dlouhodobě zraněný, zatímco zranění v dolní části těla postavilo v roli lodivoda na lavičku Zdendu. Někdo byl po moribundusu, někdo před ním, ale podle zpráv z tábora soupeře se oni potýkali se stejnými věcmi. Tak už to prostě ve vrcholovém sportu (myslím věkově) prostě chodí.

Ale pojďme ke hře jako takové. Začátek patřil naší první lajně, která hned několikrát zahrozila. Celá první třetina se nesla ve slušném tempu a s naší mírnou převahou, kdy jsme byli víc na míčku a tvořili hru, ale při případné ztrátě byl výpad Tatranu víc než nebezpečný. V první části se posunu skóre nedočkala ani jedna strana.

Ve stejném bezbrankovém duchu pokračovala i prostřední část, gólmani na obou stranách si připisovali úspěšně zákroky. Tady musím zmínit, že ve druhé třetině se v bráně vystřídal David s Martinem, což byla jen personální změna, která neměla co do kvality žádný dopad. Dlouho trvající bezbrankový stav zapříčinil, že lehká nervozita na florbalkách i hlavách obou týmů evidentně vzrůstala.

Čekání na první branku, ukončila nakonec naše pěkná kombinace. Kačka našla přesnou přihrávkou na středu Lukyho a ten nekompromisně zavěsil. Gólově to bylo do konce druhé části vše. S hubeným vedením a opět se změnou v brankovišti jsme vstoupili do závěrečného dějství, kde se mělo rozhodnout. Tatran hned od úvodu přidal a hnal se za vyrovnáním. My se snažili neudělat chybu, a naopak odskočit do pohodlnějšího vedení, ale to se nepovedlo a Tatran srovnal. Do konce zbývalo ještě hodně času, ale začínalo se prakticky od znova. Herně to vypadalo stále stejně a myslím, že se na to celkem pěkně dívalo.

Hráli jsme dobře na balonku, kombinovali jsme, byla i dobrá střelba, ale jediné co tomu chybělo, byl gól. Proti tomu byl gólman Tatranu. Nakonec jsme se dočkali sedm minut před koncem, kdy se na střeleckou listinu zapsal Pavel. To už jsme začali věřit, že zápas dokážeme dovést do vítězného konce. Připravena byla i taktická varianta stažení na dvě lajny, ale nebylo třeba k ní sáhnout, protože přišla třetí branka, kterou Mára přidal svůj podpis pod definitivní výsledky 3:1.

Týme, odehráli jsme výborné utkání. Nevím, koho chválit víc, jestli gólmany, kteří oba rovným dílem uzamkly branku, čert vem tu jednu vlaštovku, nebo naše křehká, ale bojovná křídla Símu s Kačkou. Ne, budu chválit všechny, protože výkon to byl parádní, týmový a pro diváky, a pár jich bylo, myslím i koukatelný. To je samozřejmě i zásluha soupeře, kterému bych chtěl tímto poděkovat za férový zápas, pěkný pamětní pohár, který nám bude zápas připomínat a pěkný společný florbalový zážitek a o ten nám všem šlo především.

Kalendářní rok se pomalu blíží ke konci a tak bychom mohli bilancovat. Inu zdá se, že střídání nedělního tréninku mezi menším a velkým hřištěm nese svoje plody. Snad se budeme ještě zlepšovat nebo aspoň nezhoršovat. Každopádně dlouhodobě budovaný tým BA Rodiče, který letos vstoupil do ostrého měření sil je zatím neporažen! Jen hnidopich by mohl namítnout a co úplně první zápas proti A-týmu? Odpověď je ale jasná, tam jsme byli vítězi morálními, takže co jako.... 

Doufám, že tenhle tým udržíme pohromadě a nedojde na žádnou vykrádačku, ale toho se vlastně není proč bát, protože tohle je černobílá srdeční záležitost. Nicméně, je jasné, že každá série jednou skončí, ale můžu Vám za tenhle tým slíbit, že budeme dělat všechno proto, aby to bylo za co nejdelší dobu.

DYCKY BLACK!

Romič