Tak se s vámi musím podělit o zajímavý poznatek. Pokud si nenastavíte budík, nezvoní! Já vím, řekněte si, že je to banální, ale je to zcela v rozporu s textem Plešaté zpěvačky mistra Ionesca. Když pominu, že i ona se češe stále na stejnou stranu, což máme stejně, se zvoněním, to bylo jinak. Tam vždy, když někdo u dveří zvonil a šli otevřít, tak tam nikdy nikdo nebyl. Může se to zdát divné, ale je to dokázáno, nikoli teoretickými důkazy, ale fakty. No, a mě budík nezazvonil, a přesto jsem zase tu…
Nic, opusťme prkna, co znamenají svět, ponechme absurdní drama stranou a dejme prostor florbalu, který ho snad nebude připomínat ani trochu. Dorazili jsme na Kotlářku, do zaslouženého a minule konečně vybojovaného prvního koše a jako nově příchozí máme tu čest, zahrát si první ranní zápas, a to proti Spartě. Tak děkujeme pěkně, jdeme na to…
BA vs. Sparta Praha Blue 3:1
A viděli jsme parádní úvod z naší strany, bez bázně a hany jsme vletěli do zápasu. Hned v prvním střídání jsme orazítkovali tyč a sahali po brance. Ta nepadla a Sparta samozřejmě dokázala vyrovnat hru. Navíc začala mít i trochu navrch. Ale nepolevili jsme a v páté minutě už jsme se radovali. Převzali jsme zase iniciativu a herně Spartu přehrávali. Náš tlak neotupilo ani oslabení, ve kterém jsme se nevzdali útočných choutek, a k druhé brance moc nechybělo. První půlku jsme zvládli a do druhé šli s těsným vedením. O to jsme sice hned z kraje přišli, ale pak přišla naše skvělá pasáž. Spartu jsme zamkli před její brankou a zámek povolil jen za cenu vyloučení. Jenže naše přesilovka nevydržela dlouho. Po minutě se počty na hřišti srovnaly. V přesilovce branka nepadla ani na jedné straně, ale náš výkon gradoval a vůbec nevadilo, že na gól jsme si museli počkat do desáté minuty. Po výborně vyřešeném úniku jsme šli opět do vedení. Sparta se zkusila ještě nadechnout, vzala si oddechový čas a pak šla do šesti a taky ještě jednou ven. To už vypadalo dobře, navíc když po výběhu trefil odkrytou branku Bery. Máme první vítězství v prvním koši a navíc po parádním výkonu. Dobře hoši!
BA vs. Kanonýři Kladno Modří 3:4
Hrál se velice pohledný útočný florbal, kde dostali oba gólmani možnost vyniknout, a taky vynikli hned několikrát. Situaci jsme si zkomplikovali v páté minutě, nechali jsme se zbytečně vyloučit a pak se dvě minuty strachovali. Ale hned po skončení oslabení jsme v rychlém sledu vstřelili dvě branky a sebedůvěrou Kladna celkem otřásli. To netrvalo dlouho, Kladno se oklepalo, začalo nás mačkat. My se neudrželi a šli opět zbytečně ven, ale znovu jsme odehráli oslabení fantasticky a ještě měli hodně blízko k další brance. První polovinu jsme odehráli skvěle a bylo třeba zopakovat výkon i v té druhé. Hrálo se vyrovnaně a pořád jsme byli víc než vyrovnaným soupeřem. Jenže v koncovce začalo Kladno úřadovat a v šesté minutě už bylo srovnáno. Netrvalo dlouho a po vyrovnávací brance přišla třetí, tentokrát už vedoucí branka Kladna. Bohužel, neproměnili jsme nespočet brejkových situaci, které skončili vždy na výborné chytajícím gólmanovi Kladna. Faktem je, že jsme se v zakončení dostávali až příliš blízko a překonat tak gólmana, bylo složité. Mačkali jsme soupeře v závěru jako citron, ale Kladno šlo přes jednogólové vedení necelou minutu před koncem do šesti. S jedním hráčem v poli navíc ho zvýšilo na dvougólové. Ještě jsme dokázali snížit, ale víc už se nepovedlo. Nebylo k tomu daleko, protože jsme měli velkou šanci trefit odkrytou branku, ale minuli jsme ji a museli jsme zkousnout těsnou prohru.
Rovnost bodů a se Spartou stejný brankový rozdíl nás přivedl k losování čísel Matesa. Jestli vše proběhlo řádně a za dozoru notáře nevím, každopádně si nás Fortuna za parťáka nevybrala a zahrajeme si o celkové třetí místo…
BA vs. Tatran Střešovice 4:3
Pořadí v druhé skupině nám do souboje o třetí místo přiřklo mladší z týmů Tatranu. Hrálo se od začátku v podstatě jen na jednu bránu. Drželi jsme Tatran pod pokličkou a čekali, až bude do měkka. Takže nebylo divu, že si už ve čtvrté minutě bral timeout. Bohužel v zakončení jsme spalovali jednu šanci za druhou a na gól museli počkat až do páté minuty. Jenže ještě v ní Tatran odpověděl parádním freestylovým zakončením před naší brankou. To ho hodně nakoplo a začal být minimálně vyrovnaným soupeřem.
Přetahovali jsme se s ním až téměř do konce poločasu. Minutu před jeho koncem se prosadil po pěkně individuální akci Bery a poslal nás znovu do vedení. To jsme navýšili v přesilovce, kdy se probudil sváteční střelec Jiřík a vymetl pavučiny z pravého horního rohu branky Tatranu. Jiřík vystřelil a mě nezbývá než konstatovat “Hmm, to jsem dlouho neviděl“. Vyrovnaná druhá půlka nabídla pěkný kombinační florbal s množstvím šancí na obou stranách. V deváté minutě nás zaťatá sekérečka poslala do čtyř, ale oslabení jsme sehráli výborně a po jeho skončení přidali další branku. Na ní Tatran bohužel rychle odpověděl, a navíc jsme šli hned na to opět do oslabení. Tatran odvolal brankáře a zkusil hru v šesti. Bylo jasné, že dvoubrankové vedení je v ohrožení. A taky bylo, minutu a dvacet vteřin před koncem se Střešovice dostali na kontakt a znovu roztočili kolotoč v šesti. Ještě jsme si vyžádali oddechový čas my, a pak už jediné, co se během závěrečného dramatu událo, byla námi nastřelená tyčka tři vteřiny před koncem. Na výsledku se naštěstí už nic nezměnilo. Jsme prostě mistři dramatu, aspoň to tak říkal jeden z diváků soupeře. A já dodal „No jo, nás by to ani jinak ani nebavilo…“
Hodnocení turnaje bude jednoznačně kladné. Tady mezi nejlepšími, kde jsme už měli nějakou dobu válčit, nám to sedělo. Hráli jsme ve všech zápasech minimálně vyrovnanou partii a dokázali několikrát kohokoli ze soupeřů opravdu přikovat před brankou. Útočná síla byla podpořena skvělými výkony obou brankářů. Jak Luky, tak Kuba, kteří se o zápasovou porci rozdělili rovným dílem, nás ve všech zápasech skvěle podrželi. Jediné, na co bychom si mohli trochu postěžovat, byla v některých pasážích hry koncovka, ale to není nic nového, na tom je třeba pracovat soustavně, to víme. Když se vyvarujeme zbytečných vyloučení a já vím, že oslabení hrajeme skvěle, bude to super. Ovšem co pro nás bylo nové, byl los, a jak říkal Ivánek ”Do příště potřebujeme ten los nacvičit…"
Bylo to povedené představení, díky kluci a gratulace. Věřím, že příště na něj navážete.
DYCKY BLACK!
Romič