BA Dorost vs. Bulldogs Brno 5:6 (3:0 0:2 2:4)

Vlétli jsme do toho rovnýma nohama a první třetina byla v našem podání fantastická. Poprvé jsme udeřili ve čtvrté minutě a hned po deseti vteřinách přidali další zásah. Když jsme v závěru třetiny v přesilovce přidali třetí, bylo všechno zalité sluncem. Hráli jsme dobře a soupeře pořádně zaskočili.

Ovšem do druhé části jsme nastoupili o poznání hůř. Naopak soupeř se probral ze sprchy, k čemuž mu pomohlo stažení sestavy na dvě lajny a krátce po rozehrání druhé části snížil. S oživlým soupeřem jsme měli problém, ke kterému se přidal obvykle slabší výkon prostředních částí hry a naše častá a zbytečná nedisciplinovanost, kterou Bulldogs potrestali na konci třetiny druhou brankou. Drželi jsme jednobrankové vedení, ale všem bylo jasné, že takto to stačit nebude.

Doufali jsme v tradičně opět dobrou třetí třetinu a nabytí slibného náskoku ze začátku zápasu. Úsměv na tváři nám však zamrzl už ve druhé minutě, když Bulldogs srovnali. Dokázali jsme rychle odpovědět a ani ne za minutu bylo vedení zpět na naší straně, a navíc jsme ho ještě po dalších dvou minutách navýšili. Jenže dál už to bylo z naší strany, jako když utne. Soupeř zbraně nesložil a nechal na náš úkor vyniknout svého nejlepšího hráče. Toho jsme nedokázali uhlídat v koncovce ani ve hře. Když tak v druhé polovině třetí části v podstatě neslezl ze hřiště, vstřelil anebo připravil, tři branky, kterými v součtu s těmi předešlými “udělal zápas”. Rozdílová branka padla zhruba tři a půl minuty před koncem, takže čas by býval ještě byl, ale víc jak minutu jsme vyloženě promrhali hrou mezi beky a křídlem na naší polovině hřiště, k mantinelu a zpět. Čas ubíhal, aniž bychom se o něco pokusili, tak rychle, že z něho nic nezbylo a nám zůstal v ruce Černý Petr, kterého si povezeme zítra do Brna.

Bulldogs Brno vs. BA Dorost 7:3 (4:0 1:2 2:1)

Deja vu v Brně … Ano první třetina v podstatě zkopírovala průběh té včerejší v Praze. Drobný, nikoli nepodstatný rozdíl v nich byl. Všechno bylo totiž opačně. Nic na tom nezměnily ani dvě nastřelené spojnice, pokaždé ta stejná. Jako nechtěný bonus při opět zbytečném vyloučení jsme obdrželi v závěru třetiny čtvrtou branku. To bylo v součtu s prvním zápasem velmi nepříjemných 5:0.

Do druhé třetiny jsme si z posledních vteřin přenesli celou přesilovou hru. V té jsme nejprve museli orazítkovat druhou spojnici, aby pak už konečně skončil balonek v síti. To nám samozřejmě dalo naději a bylo cítit chuť se stavem něco udělat. Bohužel další hloupý faul na půlce nás opět oslabil a soupeř znovu trestal. A žádné poučení z toho nepřišlo. Okamžitě po rozehrávce jsme opět zbytečně faulovali a šli ven. Tentokrát to dobře dopadlo, oslabení jsme ubránili, a tak se otevřela možnost ještě s výsledkem něco udělat. Půl minutu před koncem druhé části jsme rozvlnili síť podruhé a do poslední části jsme mohli ještě doufat.

Potřebovali jsme dát rychlé dva góly a zajistit, aby čas neutíkal tak rychle. Ale jak se brzdí čas? To je otázku za minimálně dva Bludišťáky. Ano, snaha, aktivita i kvalita byla, ale dostat balónek do sítě se nám prostě nedařilo. Od sedmé minuty hned po oddechovém čase, jsme šli do hry bez gólmana, ale byli jsme za to potrestáni. Definitivní stopku možnému obratu vystavilo další vyloučení, tentokrát za špatné střídání. V oslabení jsme ještě po výborném výhozu a zakončení snížili, ale čas byl neúprosný. Navíc v pokračující power play trefil soupeř ještě jednou prázdnou branku.

Cesta se uzavřela a konečnou stanicí je Brno dalo by se říct. Určitě jsme tuhle sezonu neudělali ostudu, ale po pravdě jsem věřil v postup mezi nejlepší čtyřku. Nicméně pozitiva tu jsou a není třeba věšet hlavu. Do příští sezóny to bude prostě chtít jen dál makat. Je totiž statisticky dokázáno, že nejen slunce vyjde každé ráno, ale že i každá sezóna začíná a končí. A tahle skončila mezi nejlepšími osmi. Než dáme slovo trenérovi, aby celou sezónu shrnul a zhodnotil, rozloučím se. Výstižnou myšlenkou, která pochází odněkud, ani nevím odkud. “Každý má právo být nešťastný, ale není to jeho povinnost”

A nyní jak hodnotí sezónu hlavní trenér Kuba Zalubil.

“V základní části jsme potkali spoustu soupeřů. Dokázali jsme v ní odehrát velmi slušná utkání, ale někdy se to nepovedlo podle představ. Podařilo se nám porazit Bohemku, Liberec, ale také Boleslav na nájezdy jako odvetu za zimní PFC. Naopak jsme si také připsali zbytečné prohry se Startem a Chebem, ale tyto prohry nám pomohly k uvědomění si důležitých věcí, hlavně směrem k tréninkům. Nakonec z toho bylo krásné čtvrté místo v základní části.

Do playoff jsme vstupovali do druhého kola proti Strakonicím. V tomto dvojutkání soupeř zodpovědně bránil. Nám se v každém zápasu podařila vždy jedna třetina, kdy jsme brankově soupeři odskočili, a tím jsme si došli pro postup. V třetím kole nám pavouk nalosoval Chomutov, který vyřadil Chodov. Hodně mladý tým ze severu hrál důrazně a tvrdě, ale florbalová kvalita včetně dobrých brankářů se potvrdila a postupně se rozdíl skóre navyšoval v náš prospěch. Pro nás dobré bylo, že se snažil hrát soupeř stále aktivně a my museli hrát pořád soustředěně. Postup do čtvrtfinále a v něm vyzyvatel Bulldogs Brno. První zápas jsme začali ve Kbelích a v první třetině jsme ukázali svoji sílu. Vedení 3:0 a zmrazení Buldoků, kteří byli ještě v autech. Jenže od druhé třetiny převzal otěže zápasu soupeř a hodně bušil. Nám se vytratila lehkost, dopadla tíha okamžiku a přestali jsme hrát aktivně dopředu. Soupeř po velkém tlaku a díky naší nedisciplinovanosti na začátku třetí třetině vyrovnal. My pak ještě dokázali odpovědět dvěma góly, ale nakonec jsme nechali hrát silné individuality soupeře, které dokázali opět skóre otočit pro Brno. Do Brna jsme jeli odhodlání, cítili šanci a byli připraveni. Jenže efekt první třetiny zafungoval také v Brně a prohrávali jsme ji 4:0. Sice jsme se nevzdali, ale soupeř nám nedovolil dostat se zpátky do série. Konec 3:7 a celkově konec cesty ročníku 2009 a 2010 mezi nejlepšími 8 týmy v republice. Po zápase to všechny bolelo, ale časem věřím, že si všichni uvědomí, jakého super výsledku jsme společně docílili. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se na sezóně podíleli. To nejen hráčům za jejich úsilí a výkony, ale také především rodičů za veškerou pomoc a podporu.”

Tak to byla ta letošní ligová sezóna. Ale nebojte, florbal nekončí. Přijdou letní turnaje a můžeme doufat a věřit, že se třeba ještě nějaký další úspěch povede. Zatím Bleci čůs!

DYCKY BLACK!

Romič