Sokoli Pardubice Rodiče vs. BA Rodiče     2:2

On the road, aneb to je dost kapitáne, že si nás taky vyvez…

Po delší pauze pozvu vás dnes na výlet a připomenu, že tým BA Rodiče stále existuje a nezahálí. Vyrazil totiž na svůj první výjezd mimo rodnou hroudu, nebo minimálně mimo naši stověžatou matičku a jeho cesta vedla do Pardubic, kde se utká s týmem stejného ražení, tedy s rodiči Sokoli Pardubice. Vzhledem k propojení našich klubů na nejen Superligové úrovni je to vlastně, jako bychom jeli domů, ale do neznáma. Každopádně nevíme, do čeho jdeme ani co od toho čekat, ale je to výzva a my ji přijali.

U soupeře, pro kterého to bylo první mezi klubové měření sil, bylo znát, jak se na zápas těší. Nastoupil se čtyřmi lajnami a uvítání i aranžmá, které nám připravil, bylo vskutku velkolepé. Slavnostní nástup i se státní hymnou, slušně zaplněná tribuna včetně bubnu. My jsme si jako hosté dovezli vlakem tři pětky a fotografa.

K zápasu bylo vše připraveno a první buly nestalo nic v cestě. Tu nám Luky vyhrál a míček putoval na beky. Dostávám přihrávku od Radima a …nikdy by mě nenapadlo, že mi ta bílá kulatá potvora tohle vyvede. Přebírám balónek, zadribluju s ním, naznačím pohyb, jakože stahovačka, ale míček sklouzne z lopaty a soupeř do něj plácne. Balónek letí na branku, Marťas zasahuje, ale ač krkolomně, přesto míček končí v peci totiž v brance. Čas ukrojil sedm sekund a ze mě je pachatel fatální chyby, po které prohráváme. Ač by se chtělo, není možné opustit loď hned jak se v ní udělá jedna díra, a tak odkládám exekuci harakiri, seppuky či jak tomu chcete říkat až po skončení zápasu. Samozřejmě situace jistotě hry nepřidala, ale snažili jsme se oklepat. Bohužel v páté minutě jsme inkasovali znovu a opět nezůstalo svědomí všech čisté. Museli jsme se zkonsolidovat, a to chvíli trvalo, ale celkem se to podařilo a začali jsme být pro soupeře nebezpeční, ovšem koncovka byla darebná a střely zatím míjely zařízení. Teprve v 15 minutě jsme konečně udeřili. Pája vypíchl přihrávku soupeře a vyrazil do samostatného úniku, který zastavil gólman nedovoleně. Z nařízeného trestného střílení se nemýlil a stanovil tak po první třetině výsledek 2:1.

Do druhé třetiny jsme nastoupili mnohem lépe, pravdou je, že hůř by šlo nastoupit jen těžko. Mířidla jsme sice seřídili, ale přestože střely už trefovaly zařízení, nechali jsme vždy vyniknout pardubického gólmana, kterému v jeho snaze ještě zdatně pomohla několikrát branková konstrukce, jmenovitě její horní tyčka. Přestože ve druhé třetině jsme hru více méně kontrolovali, dokázal i soupeř zahrozit svými výpady a zvonilo se i u našich dveří. Přesto se skóre v této části neposunulo ani na jedné straně, a tak do třetí třetiny jsme šli s jasným cílem srovnat a pokusit se zápas překlopit na svou stranu.

Neplnili jsme bohužel všechno, co jsem si o pauze řekli a ani přes zvýšený a místy drtivý tlak, jsme stále nemohli dosáhnout vyrovnávací branky. Devět minut před koncem tedy došlo na stažení sestavy na dvě pětky a obléhání Sokolího hnízda začalo naplno, jenže snaha byla stále bezúspěšná a čas rychle uháněl. Už v podstatě zbývala jediná možnost. Vzít si timeout a zkusit hru v šesti. V tu chvíli jsme však byli za naši snahu odměněni. V čase 57:23 zamířil Luky přesně a bylo srovnáno. Byla to obrovská rána ani ne tak střela, ale to, jak mi spadl kámen ze srdce. Závěrečné vteřiny už další změnu skóre nepřinesly, a tak se zrodila zasloužená, ale těžce vydřená remíza.

Faktem je, že v takovýchto přátelských utkání není výsledek na prvním místě, ale na druhou stranu taky nikdo nechce prohrát. Kdybych byl politik a to nejsem, mohl bych se schovat za to, že to dopadlo politicky korektně, ale fuj s tím. Bylo to po všech stránkách moc pěkné, týmová cesta vlakem tam i zpět, a hlavně skvělé přijetí a atmosféra. K tomu všemu přidal soupeř pozvánku na pozápasovou after párty, plnou příjemných rozhovorů a pohoštění. Inu, laťka je nastavena hodně vysoko a my se už moc těšíme na odvetu u nás, kde se jí budeme snažit minimálně dorovnat.

Takže díky soupeři za pěkný férový zápas a za všechno kolem. Díky, že se nikdo nezranil a díky týmu BA Rodiče za to, že ho máme. A vůbec díky všem, co se na téhle akci podíleli nebo aspoň doma drželi palce.

DYCKY BLACK! 

Romič