Michal Kubert nastoupil do funkce hlavního trenéra již v minulé sezoně. Jeho příchod je spojen se začátkem projektu BA Národní liga. „Věděl jsem, že mě čekají noví hráči, jiné prostředí, ale na prvním tréninku jsem měl přes čtyřicet hráčů a pět brankářů, a to bylo něco,“ vypráví Michal Kubert. Jak do týmu zapadli staronoví hráči? A jak se dá skloubit trenérská práce s rodinným životem? Trenér otevřeně mluví o začátcích, nadcházejícím play off i osobním zázemí.
Tak jako se střídají roční období, stala se pravidlem vzájemná přátelská utkání mezi Black Angels Rodiče a Tatran Fathers. K uzavření letošní série domácích a venkovních zápasů, zamířili před začátkem adventu na horkou půdu soupeře, tedy na Kotlářku, odčinit těsnou domácí prohru. Nastoupili jsme v silném, ale nikoli kompletním složení. Bohužel byla tu poměrně velká skupina hráčů, a já nebudu jmenovat, které nepustily různě velké zdravotní patálie do hry. Byli to všichni Martinové, zřejmě nějaký morimartinbundus, Tom, Peter, Pavel a Kuba. Bylo pro nás velmi užitečné, že Martin, Martin a Kuba vytvořili aspoň silný realizační tým a odpracovali si tak zápas z lavičky. Téměř tři lajny, ve kterých jsme nastoupili do zápasu, byly zárukou, plného nasazení.
Na první letošní pořádání jsme si museli počkat až do začátku března. Jak se klukům dařilo v domácím prostředí se dozvíte dále v článku.
Také tento rok nabízíme službu pro naše hráče, hráčky, rodiče ale i známé klubu BLACK ANGELS. Každý čtvrtek je možnost si zacvičit s fyzioterapeutkou Kateřinou Neradílkovou.
Dnes bych vás rád pozval na pár řádků, které připomenou, že klub má i svou malou výkladní skříněčku v kategorii, no řekněme nejzralejší, tedy té rodičovské. Dnešek je sváteční den. Je neděle, navíc MDŽ. Svátek neděle slavíme pravidelně každý týden. Viděl jsem v nějaké tlusté knize napsáno, že někdo řekl “Sedmý den je florbalu zasvěcený”, nebo tak nějak to tam stálo. BA Rodiče se toho drží a neděle tak už téměř od nepaměti patří florbalu. Kdyby byl totiž týden bez neděle, bylo by to, jak říkal Čochtan: “ Jako česnek bez zápachu nebo zápach bez česneku”. Tato neděle je navíc opentlená návštěvou. Povedlo se domluvit odvetný zápas a do Prahy zavítali rodiče týmu Sokoli Pardubice.
Pojďme se ohlédnou zpátky a připomeňme, že z Pardubic jsme si přivezli, krom pěkných zážitků i vydřenou remízu, kterou jsme zachraňovali až v samém závěru. Takže je jasné, že motivace bude z obou stran dost, ale ať to nezdržujeme, pojďme k tomu dnešnímu domácímu zápasu.
Jak nás trápila produktivita v zakončení v Pardubicích, tak se dařilo v první třetině před domácími fanoušky. Hráli jsme přesně to, co jsme si řekli a všechny tři lajny parádně šlapali. Navíc to i všem padalo do sítě. Ještě před koncem třetiny jsme měli luxusní pětibrankový náskok a do hry jsme poslali i čtvrtý útok.
Ale cesta samozřejmě nebyla zdaleka u konce. což se projevilo hned v úvodu druhé části, kdy soupeř snížil. Krátce na to jsme odpověděli, ale soupeř zlepšil hru, přidal pohyb, zatímco my jsme postupně nějak ztráceli klid a na změnu hry soupeře těžko reagovali. I tak jsme šli do poslední části se slušným vedením, ale bohužel bez potřebného klidu.
Nenašli jsme ho v sobě ani o přestávce a přes návrat ke třem celým formacím jsme kupili zbytečně mnoho drobných chyb, které posilovaly odhodlání Sokolů změnit výsledek. Vše vyvrcholilo minelou před naší brankou a “krásnou” přihrávkou na hůl soupeře, který se trefil parádně k tyči. Sice jsme pořád vedli, ale času bylo stále příliš mnoho na nějaký Prešovský beton a navíc tohle hrát nechceme a stejně to ani neumíme. Zkusili jsme tedy trochu zamíchat sestavou, ale potřebné okysličení a větší klid na míčku se stejně ne a ne dostavit. Ne, že bychom neměli dopředu nic, to rozhodně ne, ale koncovka si vzala pro zbytek večera volno, takže góly v závěrečné části dával už jen soupeř. Dvou gólový rozdíl jsme uhájili, takže jsme doma mohli slavit výhru. Být ale zápas delší, tak kdo ví….
Když to budu hodnotit, bylo fajn, že se do hry dostali všichni z lavičky a oba gólmani se podělili o minutáž rovným dílem. Škodou je, že se nepodařilo vstřelit branku Símě, která k tomu měla několikrát hodně blízko. Na druhou stranu dobře, protože jsem jí slíbil, vytesat do kamene a fakt netuším, jak bych to udělal. Když to shrnu celé, tak první třetinu jsme jasně opanovali a vytvořili jsme si slušný polštář, který se na konci ukázal jako klíčový. Následující dvě třetiny jsme prohráli a tu poslední dokonce bez vstřelené branky, takže ještě, že se zajíci sčítají až po honu a my měli na štěstí o dva víc. Proč jsme ustoupili z toho, co jsme tak skvěle plnili první třetinu, bude zcela jistě ještě předmětem nedělních rozborů.
Je třeba se ještě zmínit o prodloužení, neboli čtvrté třetině ze tří a Modří již vědí. Ta byla určitě divácky nejatraktivnější a vyrovnaná. Poté co jsme soupeři ukázali naši síň slávy, do které byl uložen další pohárek, několikrát jsme si pohárkem i připili a provolali při tom BA SOKOLI! Sakra ten florbal krásně spojuje, možná by se hodilo oprášit slogan z 60.let “Make florbal, not war”, ale to už je na jiný článek. My se každopádně už teď těšíme na další výlet do Pardubic, pozvánku máme, takže to bude jen o stanovení datumu.
Závěrem nezbývá než poděkovat divákům za podporu, soupeři za fair play zápas a příjemnou afterpárty. A týme BA Rodiče, i vám všem díky za tyhle sváteční dny. Nesmíme ovšem usnout na vavřínech, máme další výhru, ale abychom ji mohli příště zopakovat musíme stále makat, aspoň co nám občanky dovolí.
DYCKY BLACK!
Romič
BA Rodiče vs. Sokoli Pardubice Rodiče 7:5 (5:0 2:3 0:2)