Dnes bych vás rád pozval na pár řádků, které připomenou, že klub má i svou malou výkladní skříněčku v kategorii, no řekněme nejzralejší, tedy té rodičovské. Dnešek je sváteční den. Je neděle, navíc MDŽ. Svátek neděle slavíme pravidelně každý týden. Viděl jsem v nějaké tlusté knize napsáno, že někdo řekl “Sedmý den je florbalu zasvěcený”, nebo tak nějak to tam stálo. BA Rodiče se toho drží a neděle tak už téměř od nepaměti patří florbalu. Kdyby byl totiž týden bez neděle, bylo by to, jak říkal Čochtan: “ Jako česnek bez zápachu nebo zápach bez česneku”. Tato neděle je navíc opentlená návštěvou. Povedlo se domluvit odvetný zápas a do Prahy zavítali rodiče týmu Sokoli Pardubice.
Michal Kubert nastoupil do funkce hlavního trenéra již v minulé sezoně. Jeho příchod je spojen se začátkem projektu BA Národní liga. „Věděl jsem, že mě čekají noví hráči, jiné prostředí, ale na prvním tréninku jsem měl přes čtyřicet hráčů a pět brankářů, a to bylo něco,“ vypráví Michal Kubert. Jak do týmu zapadli staronoví hráči? A jak se dá skloubit trenérská práce s rodinným životem? Trenér otevřeně mluví o začátcích, nadcházejícím play off i osobním zázemí.
Tak jako se střídají roční období, stala se pravidlem vzájemná přátelská utkání mezi Black Angels Rodiče a Tatran Fathers. K uzavření letošní série domácích a venkovních zápasů, zamířili před začátkem adventu na horkou půdu soupeře, tedy na Kotlářku, odčinit těsnou domácí prohru. Nastoupili jsme v silném, ale nikoli kompletním složení. Bohužel byla tu poměrně velká skupina hráčů, a já nebudu jmenovat, které nepustily různě velké zdravotní patálie do hry. Byli to všichni Martinové, zřejmě nějaký morimartinbundus, Tom, Peter, Pavel a Kuba. Bylo pro nás velmi užitečné, že Martin, Martin a Kuba vytvořili aspoň silný realizační tým a odpracovali si tak zápas z lavičky. Téměř tři lajny, ve kterých jsme nastoupili do zápasu, byly zárukou, plného nasazení.
Jakub Zalubil: Od mladších žáků D až na lavičku BA Sokoli Pardubice.
Jakub Zalubil se v Black Angels vypracoval od trenéra mladších žáků D až na lavičku superligového celku BA Sokoli Pardubice. „Pro mě je to nová trenérská výzva. Určitě je to směr, ve kterém bych rád pokračoval,“ říká. Jak vypadaly jeho trenérské začátky? Co je jeho hnacím motorem? A jak ho ovlivnilo narození jeho první dcery? V rozhovoru otevřeně mluví o začátcích, dorosteneckém play off i osobním zázemí.
V Black Angels jsi aktuálně nejdéle působící trenér. Jaké byly tvé trenérské začátky? Mohl bys porovnat fungování klubu tehdy a dnes?
Pár let už to je. Začínal jsem jako trenér mladších žáků D. Přes víkendy jsem ale jezdil na zápasy jako trenér od elévů až po dorost B, kde bylo potřeba. Dnes je to určitě jiné - v klubu je více trenérů i lidí, kteří se na chodu klubu podílejí.
Původně jsi za náš klub sám hrával. Vezmeš občas ještě florbalku do ruky, nebo už je tvoje hráčská kapitola definitivně uzavřena?
Sice moc volného času není, ale i tak se snažím ještě hýbat. Hraji s kamarády pražskou ligu. Zároveň si občas vezmu florbalku do ruky i na tréninku mládeže.
Během své kariéry jsi jako coach prošel řadou kategorií. Která kategorie ti seděla nejvíce?
Postupem času jsem zjistil, že mě nejvíce naplňuje trénování dorostu a juniorů. Každý trenérský rok byl pro mě zajímavý, a to i díky poznávání nových lidí a osobností.
Na svém kontě máš řadu úspěchů. Patří mezi ně například také stříbro a bronz z juniorské ligy ze sezón 2017/18 a 2018/19. Považuješ právě tyto sezóny za ty nejvíce podařené, nebo bys vybral jiné?
Výsledkově určitě ano, a to pro celou organizaci BA. Výjimečný ročník, předtím jsme ještě byli druzí v dorostu. Skvělý tým, který vydržel spolu a dostal Bleky až do Superligy. Pro mě byla ale výjimečná každá sezóna, ve které jsme za rok udělali kus práce, který byl pak vidět.
V aktuální sezóně ses poprvé objevil na lavičce superligového celku BA Sokoli Pardubice. Jaká je to pro tebe zkušenost? Je to směr, kterým by ses chtěl v následujících sezónách ubírat?
Pro mě je to určitě nová trenérská výzva. Nejen stát se součástí BA Sokoli Pardubice, ale hlavně možnost posunout se k dospělému superligovému florbalu, navíc po boku zkušeného trenéra, od kterého se mohu učit. Je to skvělá zkušenost a pohled na vrcholový florbal. Určitě je to směr, ve kterém bych rád pokračoval.
Foto: Flickr SOKOLI Pardubice
Zároveň v této sezóně stále účinkuješ v pozici hlavního trenéra u dorostenců. Tým složený výhradně z hráčů ročníku 2009–2012 se aktuálně připravuje na čtvrtfinálový duel proti Bulldogs Brno. Jak bys zhodnotil jejich dosavadní sezónu? Věříš, že tým má na to probojovat se do dalšího kola?
Čeká nás opravdová zkouška v podobě silného týmu z Brna. Po dlouhé době jsme se dostali mezi osm nejlepších týmů v republice, což je úspěch. V posledním kole play off jsme ukázali svoji sílu i formu. V sezóně jsme dokázali porazit silné soupeře, máme vyrovnaný tým. Věřím v tým a o postup se popereme, i když víme, že nás čeká kvalitní soupeř.
Co je po letech trénování tvým motorem a co je naopak na trénování to nejkomplikovanější?
Baví mě vidět, jak se hráči individuálně zlepšují a chtějí se posouvat. Navíc práce v kolektivu je něco, na co se nezapomíná. Postupně ale cítím, že náročnější je práce s mladými. Je potřeba je více tlačit, aby měli vlastní motivaci se zlepšovat a posouvat. Často volí jednodušší cestu a nechtějí řešit složitější situace.
Těsně před sezónou se ti narodil první potomek. Ovlivnila tato okolnost nějak tvoji trenérskou roli?
Změnilo se toho spoustu, hlavně doma - je to ale příjemná změna. V trenéřině se mění především organizace času. Přípravy, jako jsou videa, dělám ve chvílích, kdy malá spí. O to víc si vážím podpory doma, díky které se můžu trénování dál věnovat.
Na závěr - co bys vzkázal naší blekovské komunitě?
Síla BA komunity, alias BAfamily, je stále velká. Děkuji všem, kteří klub posouvají a pomáhají mu. Bez nich by klub nebyl tam, kde je. Zároveň vás všechny zvu na play off zápasy mužů a dorostenců.
