Hned v prvním střídání jsme bohužel pustili soupeře do velké šance a moc nechybělo. Jenže varování  jsme si nevzali k srdci a krátce na to jsme inkasovali. Ani další střídání se nám nedařilo hrát to,co jsme si řekli a co realizák vyžadoval. Nebylo tedy nijak překvapivé, že poměrně záhy po tvrdé střele, která se ještě otřela o mou čepel, byla zde pro nás zcela nová a ne úplně komfortní situace. Prohrávali jsme už 0:2. To nám konečně nastavilo zrcadlo a pohlédli jsme průběžnému výsledku do tváře. Tou nejlepší odpovědí bylo snížení hned v dalším střídání, kdy se po pěkném shození Lukyho opřel do míčku svojí typickou bombou Ráďa a posadil míček přesně ke vzdálenější tyči. Jen štěstí nás dělilo od povolání tkalce, aby díru v síti zalátal. Od této chvíle jsme byli na hřišti klidnější a začali jsme zlepšovat naší hru.

Druhá třetina už byla více méně pod naší taktovkou, ale nutno říci, že do soupeřovy obrany tvořené pevným zataženým blokem jsme se špatně dostávali. Přesto přišlo v polovině druhé třetiny asi nejsilnější střídání, o které se postarala třetí lajna. Nejprve Máru v samostatném úniku fantasticky vychytal gólman. Akce však pokračovala a krásná střela, opět z hole Máry skončila na tyčce. Další závar pokračující akce už byl gólový. Márovu střelu vyrazil gólman před sebe a Pavel H. rychlostí blesku uklidil míček tam, kde už měl dobu být, a bylo srovnáno.

Třetí část byla oboustranně opatrná. Hráli jsme sice převážně delší pasáže na polovině soupeře, ale pořád platilo, že pevná obrana nám toho mnoho nedovolovala. Když jsme se přeci jen prosadili, skončili naše střely bohužel mimo zařízení, nebo na vestě pozorného gólmana soupeře. Asi necelých 7min do konce rozhodl zápas Luky, který se před velkým brankovištěm nejlépe zorientoval, stáhl odražený skákající míček a vymetl všechny pavučiny na golmanově bližší tyči. Ve zbývajícím čase jsme soupeře drželi už na uzdě. A zdálo se, že kráčíme k vítězství, ale poučeni z minulého zápasu jsme si to nechtěli připouštět. Přesto přišla ještě jedna situace, při které nám zatrnulo, a David K. nechal plně vyniknout svou dlouhodobou famózní formu. Chybělo deset sekund do závěrečné sirény, když prošla soupeři výborně ukrytá střela naším blokem, v němž zanechala depilovanou stopu ve spodní části těla. Přesto jí David nadvakrát zpacifikoval, těsně před dorážející holí soupeře. Klíčový zákrok za deset dvanáct, totiž dvacet, nebo šedesát, jak chcete. Podstatné bylo udržení, byť jen těsného vítězství. 

Přestože jsme hráli na balónku slušně a větší čas, chtělo by to bývalo ještě víc trpělivosti. Soupeř byl v obraně velice pozorný a dobře zformovaný a jeho brejkové výpady zakončené dobrou střelbou byly víc než nebezpečné a nám chybělo víc nějakých výrazných momentů překvapení. Přesto tedy, že jsme neodehráli náš nejlepší zápas, nemuseli jsme stahovat sestavu a hráli všichni až do samého konce. Vyzkoušeli jsme si i vystoupení z komfortní zóny, protože jsme prohrávali o dva góly a trpělivým výkonem si šli minimálně pro vyrovnání, respektive obrat a to se nakonec povedlo.

Každopádně to byla opět super možnost konfrontovat se s kvalitním soupeřem a tím bych chtěl soupeři tradičně poděkovat za kvalitní a férový zápas i za pohár. Ten je již uložen v pamětním výklenku slávy v naší Klubovně, kde mu nebude smutno a bude mu tam stejně jako ostatním trofejím projevována pravidelná úcta. Nezbývá, něžse dát opět do tréninku a chtít být příště ještě lepší. Protože další měření sil proběhne určitě příští rok někdy na jaře, případně před létem na domácí půdě a to je už brzy.

Takže ještě jednou díky všem. Týmu za odmakanýzápas, těm co nehráli, že přišli aspoň podpořit a trenérsky nás vést. Fanouškům, že drželi palce a hlavně za to, že tenhle tým máme. Díky Bleci!

Za Rodičovský tým Vám všem přejeme krásný adventní čas.

DYCKY BLACK!

Romič