Jakub Zalubil se v Black Angels vypracoval od trenéra mladších žáků D až na lavičku superligového celku BA Sokoli Pardubice. „Pro mě je to nová trenérská výzva. Určitě je to směr, ve kterém bych rád pokračoval,“ říká. Jak vypadaly jeho trenérské začátky? Co je jeho hnacím motorem? A jak ho ovlivnilo narození jeho první dcery? V rozhovoru otevřeně mluví o začátcích, dorosteneckém play off i osobním zázemí.
Dnes bych vás rád pozval na pár řádků, které připomenou, že klub má i svou malou výkladní skříněčku v kategorii, no řekněme nejzralejší, tedy té rodičovské. Dnešek je sváteční den. Je neděle, navíc MDŽ. Svátek neděle slavíme pravidelně každý týden. Viděl jsem v nějaké tlusté knize napsáno, že někdo řekl “Sedmý den je florbalu zasvěcený”, nebo tak nějak to tam stálo. BA Rodiče se toho drží a neděle tak už téměř od nepaměti patří florbalu. Kdyby byl totiž týden bez neděle, bylo by to, jak říkal Čochtan: “ Jako česnek bez zápachu nebo zápach bez česneku”. Tato neděle je navíc opentlená návštěvou. Povedlo se domluvit odvetný zápas a do Prahy zavítali rodiče týmu Sokoli Pardubice.
Michal Kubert nastoupil do funkce hlavního trenéra již v minulé sezoně. Jeho příchod je spojen se začátkem projektu BA Národní liga. „Věděl jsem, že mě čekají noví hráči, jiné prostředí, ale na prvním tréninku jsem měl přes čtyřicet hráčů a pět brankářů, a to bylo něco,“ vypráví Michal Kubert. Jak do týmu zapadli staronoví hráči? A jak se dá skloubit trenérská práce s rodinným životem? Trenér otevřeně mluví o začátcích, nadcházejícím play off i osobním zázemí.
Tak jako se střídají roční období, stala se pravidlem vzájemná přátelská utkání mezi Black Angels Rodiče a Tatran Fathers. K uzavření letošní série domácích a venkovních zápasů, zamířili před začátkem adventu na horkou půdu soupeře, tedy na Kotlářku, odčinit těsnou domácí prohru. Nastoupili jsme v silném, ale nikoli kompletním složení. Bohužel byla tu poměrně velká skupina hráčů, a já nebudu jmenovat, které nepustily různě velké zdravotní patálie do hry. Byli to všichni Martinové, zřejmě nějaký morimartinbundus, Tom, Peter, Pavel a Kuba. Bylo pro nás velmi užitečné, že Martin, Martin a Kuba vytvořili aspoň silný realizační tým a odpracovali si tak zápas z lavičky. Téměř tři lajny, ve kterých jsme nastoupili do zápasu, byly zárukou, plného nasazení.
Na úvod si řekněme, že už je to skoro na den přesně rok od našeho historicky prvního výjezdního zápasu do Pardubic. Není tedy nic divného, že po mně bylo právem požadováno, abych tu naši družinu znovu vyvezl. Navíc po jarní odvetě u nás doma ve Kbelích, jsme se se soupeřem ještě více sblížili. Pozvání viselo od té doby ve vzduchu a hledal se pro obě strany nejvhodnější termín. Nakonec se vyprofiloval říjen. Jenže v tom byla ta obtíž. Když jsem se podíval do kalendáře byly tam stále samé kritické dny, a tak jsme museli žádat o odložení zápasu do pátého následujícího měsíce. Prostě měli jsme celkem dost nohou mimo herní provoz a díky zádům a tříslu mě samotnému taky nebylo nějak dobře. Jestli za to mohla vadná elektronka ze závodu Katoda Olomóc, nebo prostě jen to, že jsou ty občanské průkazy už trochu zažloutlé, ponechme diplomaticky stranou. Co je ovšem podstatné, do Pardubic jsme vyrazili a jak se sluší pěkně vlakem, neboť i cesta může být cíl …
Sokoli Pardubice Rodiče vs. BA Rodiče 4:4(3:2 1:2 0:0)
Do zápasu jsme nevstoupili dobře, tak nějak zde asi tradičně a v první minutě jsme rychle inkasovali. Na tuto branku jsme sice dokázali stejně rychle zareagovat a srovnat stav, ale o dalších šest minut později už jsme opět prohrávali. Bohužel v šestnácté minutě přidali Sokoli další branku, ale ani vedení o dvě branky nemělo naštěstí dlouhého trvání, a ještě do konce třetiny jsme se přiblížili na dostřel.
Druhou část jsme otevřeli dnem otevřených dveří a po osmi vteřinách jsme opět o dvě branky tekli. Zdálo se, že jsme se rychle oklepali a začali hrát konečně to, co jsme si řekli. Jenže to netrvalo stále. Střídali jsme dobré pasáže s těmi horšími až nejhoršími. V těch dobrých jsme soupeře dokázali svírat v kleštích a bušit do něj, jenže brankář byl z nějakého důvodu stále proti. V těch horších jsme ztráceli klid na florbalce a nedali jsme si dobrou finální přihrávku, ke které chyběl i lepší pohyb, takže ani střela nemohla být dobrá. No, a v těch nejhorších jsme naprosto selhali, hlavně v bránění jejich první lajny, která hrála opravdu výborně. Takže i na naší straně, koneckonců jako v celém zápase, musel David v bráně hasit dost požárů, které mohly mít pro tenhle výjezd fatální dopady. K tomu všemu se nám začalo trochu víc na hřišti přiostřovat, takže bylo třeba hasit i tato ohniska, což byl úkol pro mě. Přes všechny problémy jsme v polovině zápasu snížili a tři minuty na to srovnali stav.
Tak jak první část nabídla doslova přestřelku, tak poslední dějství bylo gólově dietní. Ne, že by nebylo žádného vzruchu, ten se konal před oběma brankami, ale gólově se nemohl jaksi nikdo vyjádřit, neboť oba gólmani byli zatvrzele proti, nebo to odzvonila hrana, totiž břevno. A když to vypadalo, že se zápas takto dobojuje až k závěrečné siréně, přišla pro nás značná komplikace. Něco málo přes čtyři minuty před koncem jsme špatně napočítali do pěti a už o nás psal Poláček. “Bylo nás pět” Ano, bylo a už není. V klíčové fázi zápasu, budeme na místo snahy o vítězství bránit remízu v oslabení. To jsme nakonec odehráli velmi dobře, přestože soupeř tlačil. Po vypršení trestu jsem vzal timeout, abychom vydechli a srovnali se na závěrečnou minutu. V té přišla ještě naše obrovská šance, ale odmítli jsme zápas rozhodnout, a tak se zde opět rozejdeme s remízou, která po průběhu zápasu nebude určitě ztrátou.
Pochopili jsme, že tady se prostě nevyhrává, nebo jen velmi těžce a sporadicky. Ale odměnou za to nám byla opět milá pozápasová after party, která doobrousila všechny hrany, které v zápase vznikly, když emoce začaly plát. “Tak to má být, a jen tak je to správné!” Nezbývá než poděkovat soupeři za velmi kvalitní zápas a celkově prima večer v Pardubicích, na který budeme vzpomínat minimálně do dalšího měření sil na jaře v Praze. Zdravíme do Pardubic a budeme se na vás těšit!
Následná cesta vlakem zpět byla značně ovlivněna účastí pohádkových bytostí, neboť k nám přistoupil Captain Morgan i Čerti a to je teprve listopad. Ještě, že některým dalším, jako třeba královně Grapě průvodčí vstup zakázal. Je jasné, že veselé historky z vlaku by vydaly na další článek, ale co v něm jelo, to v něm taky musí odjet, skryto před světlem všedních dní. A málem se tak i beze zbytku stalo, ale každopádně to bylo opět super. Povedený výjezd a utužení už tak tuhého týmu BA Rodiče a celé BA Family.
DYCKY BLACK!
Romič